Komplex budov na pokraji pražské Stromovky byl vybudován při příležitosti Zemské jubilejní výstavy 1891, později se zde konalo ještě několik podobných velkých výstav a v letech 1918-1948 sloužil Vzorkovým veletrhům. Výstaviště bylo postaveno za neuvěřitelně krátký čas, stačilo na to pouhých deset měsíců. Shon a rychlost byly sice někde zřetelné, ale přesto se nestavělo jen tak ledascos – hlavní výstavní prostor, Průmyslový palác, byl projektován podle tehdy nejmodernějších postupů. Vyzdívaná železná konstrukce byla novinkou starou zhruba rok, která se objevila na Světové výstavě v Paříži roku 1889, i když princip montované železné konstrukce byl starší. Palác slouží dodnes a stále působí velkolepým dojmem. Vstup na výstaviště zůstal v podstatě zachován tak, jak jej zachycují fotky z dob výstavby. Jen stará dřevěná brána byla na čas odstraněna a až na počátku 90. let 20. století, při příležitosti další výstavy, byla postavena nová, kovová.

Ostrov, na kterém byl Žofín postaven vznikal postupnými nánosy půdy v 17. a 18. století a byl mnohem menší. Dnešních rozměrů nabyl až v roce 1784 při velké povodni, po níž byly vybudovány ochranné zdi. Je to jediný ostrov na Vltavě s významnou parkovou úpravou. Ostrov je tři sta padesát metrů dlouhý a v nejširším místě měří devadesát pět metrů.
Až do března roku 1760 patřil ostrov obci Nového Města pražského, která jej prodala barvíři Josefu Ignáci Saengerovi a jeho manželce. Bylo jim povoleno zde postavit k vykonávání své profese i jinému užitku nezbytnou budovu a vlastnit loďku k převážení zboží na ostrov a zpět. Postupně zde vyrostla osada barvířů a ostrovu se začalo říkat Barvířský (nebo také Barvířka). Ostrov ještě několikrát změnil majitele, kteří nechali odstranit na žádost obce dřevěnou ochranu kolem ostrova a vybudovali místo ní bytelnou zeď. Nechali zbudovat most, jenž nahradil dosavadní přívoz, k tomu se ale musel dokoupit ještě kus pozemku na sousedním břehu.

Eiffelovu věž postavil Gustave Eiffel spolu s inženýry E. Nougierem, M. Kochlinem a s architektem S. Sauvestrem na Champ de Mars. Věž byla otevřena 6. května 1889. Zpočátku Eiffelovka budila spíše nelibost Pařížanů než jejich obdiv. Do protestní akce s nazvem „300“ za odstranění monstra, které Paříž hyzdí, se zapojilo mnoho slavných architektů, spisovatelů a dalších umělců. Počátkem 20 stol. ji však naopak mnozí básníci začali oslavovat. Objevovala se na obrazech slavných malířů a stávala se čím dál více známější. V roce 1909 prošla koncese a věž měla být zbourána. V té době však již poskytovala dobré služby telegrafii, protože na ní byla umístěna anténa. Věž byla tedy zachována a později začala sloužit bezdrátovému spojení, rádiovému vysílání a v roce 1957 přibyla i televizní anténa. Poslední patro Eiffelovy věže patří meteorologickému pracovišti a letecké navigaci. Do roku 1931 byla věž nejvyšší stavbou světa. Poté se stala nejvyšší budovou Empire State Bulding v New Yorku. Dohlednost věže je při optimálních podmínkách 67 km.